Záhadné souvislosti. Jak to bylo skutečně se smrtí zpěváka Falca? Proč se setkal s českým hudebníkem?

PRAHA, VÍDEŇ, SANTA DOMINGO - Tisková agentura JPP dlouho pátrala v archívech a vyslechla i několik svědků. Zjistila nečekané záhadné souvislosti, které nás dovádí do České republiky. Kdyby Falco nenavštívil několik dnů před svou smrtí ČR, tak by dnes ještě možná žil. Kdyby se Falco nezastavil na jednom hřbitově v ČR, tak by se jeho nové album jmenovalo "Egoisten" a ne "Out Of The Dark". 

Jestli máte skutečně pevné nervy, tak si přečtěte celou naší reportáž o životě a smrti zpěváka Falca. 

Začátky vzestupu

Hans Hölzel se narodil 19. února 1957 ve Vídni a jako jediný z trojčat přežil porod. Do školy začal Hans chodit roku 1963; ve většině předmětů, až na němčinu a angličtinu, příliš nevynikal. Již jako chlapec hrál skvěle na klavír klasické skladby vážné hudby. Chtěl se stát rockovou hvězdou. 

Koncem sedmdesátých let se punková vlna rozlévá do Evropy a každý, kdo umí držet kytaru, formuje kapelu. David Bowie, inspirován německými skupinami Kraftwerk a Can, vydává svojí berlínskou trilogii Low, Heroes a Lodge. Společně se zvukovým architektem Brianem Enem vytváří zbrusu novou nahrávku, která má zásadní vliv na další hudební vývoj Hanse Hölzela. 

V této době se dočkává svého megahitu i Neue Deutsche Welle a projekty jako Curtis Blow nebo Grandmaster Flash přináší do tehdejší hudební scény prvky rapu. Toto vše mělo, jak se později ukázalo, rozhodující vliv na tvorbu Hanse Hölzela. Ale na to nejzásadnější v jeho životě mělo vliv setkání s českým muzikantem Romanem Cimbulkou, který je kazatelem Církve bratrské. Ale to nemohl Hans Hölzel ještě tušit. 

Pak nastává podivné období v životě Hanse. Vzestupy a pády, alkohol, drogy, ženy. Jeho hit se dostane na první příčtu americké hitparády. 

Egoisten

Hans se stěhuje do Ameriky, ale tam není šťasten. Touží sice po slávě a dokáže si jí užívat, ale také chce být sám a tak třeba mnoho dní ani neodchází z bytu a leží na gauči, popíjí alkohol a nechá si nosit pizzu. Tento život ho však přestává bavit, tak se stěhuje do Dominikánské republiky, kde ho nikdo nezná. 

Téměř dva roky připravuje Hans Hölzel nové album, které chce pojmenovat "Egoisten". 

Jelikož měl rád Českou republiku, tak několikrát navštěvuje Prahu. 

Rád se pohybuje po hřbitovech a rád si je fotografuje. 

A teď prosím dávejte pozor, protože přijde to, co zásadně změní jeho život. Zajímavé je, že mu celičký svět leží u nohou, ale tento svět netuší, že to bylo právě v malé zemi uprostřed Evropy, kde se jeho život zásadně změnil. 

Falco v jihočeském Písku 

12. ledna 1998 se vrací z Prahy do Vídně. Jede autem směrem na Písek. Rád se v autě jen tak toulá a poslouchá své vlastní písničky. V Písku parkuje poblíž řeky Otavy a jde se projít po nestarším mostě ve střední Evropě. Netuší, že v Písku žije Roman Cimbulka. Ti dva se neznají, ale již brzy se potkají. Roman Cimbulka není však v ten den v Písku, ale ve Vídni. 

Falco navštěvuje Žižkovo náměstí v Táboře

Z Písku se Hans Hölzel vydává přes Bernartice a Opařany směrem na Tábor. Zde se narodil Roman Cimbulka, což ovšem nemůže Hans Hölzel tušit. Sice řídí auto, ale dostává chuť na pivo. Zastavuje na Žižkově náměstí v Táboře. Vchází do Café galerie 7, číslo popisné 7. Zde si sedá na bar a objednává si "beer". Vedle něj na baru sedí Jaroslav D. Ptáček a pije také pivo. Hans Hölzel netuší, že Jaroslav D. Ptáček je kamarád Romana Cimbulky. Ani netuší to, že občas sem zajde s Jaroslavem D. Ptáčkem na pivo i Roman Cimbulka. 

Jaroslav Ptáček se domnívá, že Hanse Hölzela zná. Za chvilku si začne myslet, že je to zpěvák. Podívá se na něj a zeptá se česky: "Hele nejsi náhodou zpěvák Falco ... ?" Hans Hölzel nechápe, co po něm ten člověk chce. Barmanka Alena Jislová se snaží větu přeložit do němčiny. Hans Hölzel odpoví: "Najn". 

Hans Hölzel dopije pivo, poplácá Jaroslava Ptáčka po rameni a lámanou češtinou mu řekne: "Mej se vole". 

Nasedne do svého vozu a odjíždí z Tábora. 

Cestou do Vídně

U jedné vesnice poblíž Tábora se mu chce čůrat. Zastavuje u jednoho hřbitova a tam se u stromu vymočí. Při močení kouká na nápis nad vstupem na hřbitov. Fotografuje si ho, ale nerozumí mu, protože je v češtině: "... pryč z temnoty, do světla!" Netuší, jak moc to změní jeho život a hlavně jeho nové album. 

Když přijíždí do Vídně, tak dostává hlad. Rozhodne se tedy, že si koupí u benzinového čerpadla bagetu se sýrem. Před jeho vozem vidí auto s českou registrační značkou. V něm sedí český občan Roman Cimbulka, který žije v Písku a narodil se v Táboře, kde má rodiče a kamarády a který je bubeníkem skupiny Prorock. 

Hans Hölzel drze zaklepe na okénko českého auta. Roman Cimbulka stáhne okénko a anglicky (němčinu moc neovládá) se zeptá Hanse Hölzela, co chce. Ten mu ukáže fotografii českého hřbitova a zeptá se ho, co znamená ten český nápis, který vyfotografoval. Roman Cimbulka si prohlédne fotografii a řekne mu angličtinou, že to znamená "pryč z temnoty, do světla!". 

V tu chvíli netuší český muzikant Roman Cimbulka s kým se setkal. A už vůbec netuší to, jak ovlivnil tvorbu Hanse Hölzela. Ten ihned volá kolegům a přikazuje, že se jeho nové album nebude jmenovat "Egoisten", ale "Out Of The Dark!" Ještě ten den přijíždí do studia. V rychlosti skládá a rovnou nahrává píseň "Out Of The Dark!". Když je skladba nahraná tak míří na letiště ve Vídni odlétá do Dominikánské republiky. 

Out Of The Dark

V Dominikánské republice hodně pije a bere drogy a oslavuje svou novou píseň, o které se domnívá, že to bude velký hit. Vzpomíná na Prahu, na Písek, na Tábor a hlavně na onen hřbitov u Tábora. Též vzpomíná na to dobré pivo v baru na Žižkově náměstí. A hlavně vzpomíná na Romana Cimbulku, který změnil jeho život. A vůbec netuší souvislosti ... 

Z půjčovny aut si půjčuje Jeep. 

Během dvou týdnů nabourá údajně v opilosti tři Jeepy. Při první nehodě se mu nic nestane. Při druhé nehodě se mu také téměř nic nestane. 

A pak to přichází. Sedí v Jeepu. Sedí tam a zase vzpomíná a je zamyšlen. Pak telefonuje své ženě a říká jí, že jí chce mít zde v Dominikánské republice. Položí telefon, vloží do přehrávače kazetu a poslouchá první tóny písně "Out Of The Dark". 

"Nikdy jsem od tebe nedostal dost.

Jsi v každém nadechnutí.

Všechno se točí okolo tebe.

Proč zrovna já?

Počítám hodiny, sekundy.

Přece čas tiše sněží, příliš stojí.

....

Nech mě jít.

Co ještě chceš?

Chceš počítat moje dny?

Proč mě musíš s mými touhami trápit?

Tvoje peklo hoří ve mně.

Ty jsi můj elixír k přežití.

Jsem rozervaný.

Kdy příjdeš políbit moje rány?

Ze tmy.

Slyšíš hlas, který ti říká...

Ke světlu.

Vzdávám se a zavírám oči.

Ze tmy. 

Slyšíš hlas, který ti říká...

Ke světlu"

Sešlápne plyn a vjíždí na hlavní silnici. Při slovech „odevzdám ti svou minulost, dnešek i svou budoucnost a blíží se konec...“ to přijde. Třetí nehoda. 

Poblíž Santa Dominga se sráží s autobusem ve kterém cestuje padesát cestujících. Je 6. února 1998. Je okamžitě převezen s četnými poraněními hlavy do místní nemocnice, kde zraněním podlehl. 

Pohřben byl 14. února ve Vídni na Central Friedhof. Jeho poslední album "Out Of The Dark" vyšlo po jeho smrti, 27. února 1998. 

Nebýt hřbitova poblíž města Tábor a nebýt Romana Cimbulky, tak by se toto album jmenovalo "Egoisten".

Nebýt piva v Café galerii 7 v Táboře, tak by se mu nechtělo čůrat a nezastavil by u onoho hřbitova. 

Nebýt hřbitova poblíž města Tábor a nebýt Romana Cimbulky, tak by nikdy nevznikla píseň "Out Of The Dark". 

A co vy? Tušíte souvislosti svého života? Každé nepatrné setkání může změnit váš život. 

A nepijte, pokud řídíte !!! 

Jaroslav D. Ptáček 

a redaktoři Tiskové agentury JPP